Dnes načnu své citlivé téma. Celý svůj dospělý život totiž střádám účtenky – (skoro) poctivě si totiž vedu domácí účetnictví a účtenky mi vždy umožňovaly jednoduchou orientaci ve financích, protože jsem nikdy nebyla schopná zapsat si úplně každý nákup (nebo návštěvu restauračního či jiného zařízení), který jsem za den udělala, a pak jsem v tom měla hokej, peníze neseděly. Účtenky jsem vždy vyhazovala do tříděného odpadu (do papíru) v domnění, že dělám správnou věc.
JENŽE. Většina účtenek je dnes z termopapíru. A kam patří účtenky z termopapíru? „Do směsného odpadu, protože termopapír obsahuje plnidla, která brání rozvlákňovaní. Z toho důvodu ho nelze recyklovat.“
Ouha. Takže celá ta léta jsem na místo konání dobra dělala vlastně ještě větší zlo, když jsem třídičům na páse přidělávala práci. Anebo čert ví, jak to tam dělají. Takže co teď s tím?
Po zavedení EET je prodejce nyní povinen vám účtenku vydat. Tištěná podoba sice není nutná, ale nejsem si jistá, kolik prodavačů umí zapnout volbu bez tisku účtenky. Ve velkých obchodních řetězcích se mi nákup bez účtenky zdá skoro sci-fi – na účtenku se tiskne přímo při scanování EANů zboží.
Řešením je buďto si účtenku nebrat (nebudete si odpad tahat domů, ale de facto ho stále vytváříte) nebo (tedy lépe) nakupovat v menších ověřených obchodech úplně bez účtenek. Je ale dost podstatné říct, že nechcete účtenku, hned na začátku nákupu, na což zatím bohužel dost často zapomínám.