Skip to main content

Kolik odpadu produkuje zero waste domácnost?

Před pár měsíci jsem četla skvělý dvoudílný článek od Marti Kročilové z loveyourhome.cz o tom, kolik odpadu vyprodukuje za půl roku jejich domácnost bez popelnice. Obdivovala jsem, že se nebojí jít s kůží na trh a ukázat všem, co se v jejich odpadkových koších nachází. Článek mě nejen nadchl, ale také inspiroval, abych učinila podobný experiment i v naší domácnosti. Oproti původnímu článku jsem chtěla zdokumentovat veškerý odpad, který doma vyprodukujeme, a hlavně jej zvážit. Byla jsem zvědavá, jak si v naší domácnosti vedeme a jaká jsou naše výsledná čísla vzhledem k celorepublikovému průměru.

Proč se odpady zabývat?

Ať už se vám jen nechce tak často chodit s pytli plných odpadků nebo chcete žít zodpovědnější život směrem k naší přírodě a celkově naší planetě, vědět, co vyhazujete, je základ pro tvorbu lepších nákupních návyků. Pokud si zanalyzujete, co z vašeho domu odchází, můžete snáz ovlivnit, co do něj přinášíte. A snažíte-li se redukovat odpad ve vaší domácnosti, je ideální přinášet jej domů co nejméně.

Pokud už v nějaké formě nějaký odpad doma vznikne, je třeba jej v maximální možné míře vytřídit, a to správným způsobem. Já sama třídím odpad už od dětství, co si pamatuji. Při přechodu na domácnost bez odpadu jsme kromě papíru, plastů, skla a baterek začali třídit i biologický rostlinný odpad a kovy. Pokud bychom vytvořili další druh odpadu, jako je např. odpad nebezpečný nebo jakýkoliv jiný, v prvé řadě bych se podívala na web o třídění odpadů, abych našla, zda a kam se dá někde umístit.

Jak jsme tedy na tom?

Bioodpad

Po pořízení kompostéru nám výrazně ubyl důvod vynášet odpadky. Jak je vidět z celkového výsledku, v naší domácnosti tvoří 73 % celkového odpadu kompostovatelný bioodpad. Za jeden měsíc jsme vyprodukovali a zkompostovali 10 371 g bioodpadu rostlinného původu. Do směsného odpadu šlo z naší domácnosti 650 g bioodpadu rostlinného původu a 1 192 g bioodpadu živočičného původu.

Plasty

Někteří by možná čekali, že v bezodpadové domácnosti nenajdete žádný plast. V ideálním případě jistě ne. Ale žijeme v domácnosti dva dospělí a každý máme trochu jiné nakupovací zvyky, sem tam si zhřešit dovolíme a navíc nám stále ještě občas dojdou nějaké staré zásoby kupované v plastovém obalu. No, prásknu to na plno, z čistě mých nákupů by těch obalů bylo ještě méně 🙂

Rozdělila jsem náš plastový odpad do několika sektorů. Za měsíc jsme nasbírali několik obalů od sladkostí (ty kupuje výhradně můj muž) a pochutin (ty nejen kupuje, ale většinou i výhradně konzumuje můj muž), několik obalů z našich starých zásob potravin a obal od prací sody, dva obaly od smetany, kterou bohužel je ve skle jako mléko neseženeme, pár tetrapakových obalů od konzerv, které jsme dávali kočce (ty se u nás třídí společně s plasty), obal od paštiky a tvarůžků, pár kousků z domácnosti z tvrdého plastu a zbytek tvoří nejrůznější sáčky, které dosloužily a obecně tenký plastový materiál.

Nutno na tomto místě poznamenat, že drtivá většina tohoto plastového materiálu se sice recykluje tou formou, že se dává do žlutých kontejnerů, ale už se z ní nic dalšího nevyrábí, pouze se spálí. Ke skutečné recyklaci se využívá pouhých asi 30 % plastů.

Celková hmotnost plastů, které jsme za měsíc vyprodukovali, je 196 g.

Mezi můj pravidelný plastový odpad patří například i obal od roztoku pro kontaktní čočky včetně pouzdra. Kupuji si ale 500 ml velká balení proto, aby mi dlouho vydržela, lahvičku tedy vyhazuji jen jednou za čas (tuším, že mi jedna vydrží něco kolem půl roku). Dál můj muž stále používá tekuté mýdlo, takže tak jednou za půl roku vyhodíme jednu lahvičku od sprchového gelu 3v1.

Papír

Papír je materiál, který je v přírodě plně rozložitelný a navíc je dobře recyklovatelný na několik cyklů. Sama jsem byla překvapená, že ačkoliv se papírovým obalům nebráním tolik, jako těm plastovým, je jich i tak v naší domácnosti poměrně málo.

Po roztřídění našeho modrého kyblíku na papír jsem dala do kupy tyto hromádky: Papíry z obalů od nově kupovaného či darovaného zboží, obaly od toaletního papíru (lehko si spočítáme, že jedna rulička recyklovaného toaletního papíru nám vydrží doma cca týden), papírové obaly od potravin, obaly od konzerv pro kočku, krabičky od cigaret od mého muže, reklamní dopis a papíry z běžného užití v domácnosti, třeba plně pokreslené výtvory našeho syna.

Celková hmotnost papíru, které jsme za měsíc nashromáždili, je 234 g.

Naším obvyklým papírovým odpadem bývají kromě výše zmíněných i pytlíky od mouky. Tento měsíc se mi ale podařilo nakoupit mouky ve větším (papírovém) balení a vyhozené pytlíky jsem nakonec použila jako sáčky pro nákup obilí a pro vrácení skořápek od vajíček.

Sklo

Sklo je nejvíc plně recyklovatelný materiál, proto jej spolu s papírem při nákupu preferuji, když se nedá nakoupit bez obalu. Zatím jsou ale naše zásoby skleniček vzhledem k rostoucí potřebě skladování (dříve nebylo potřeba nic přesypávat ani jsem nezavařovala) stále nízké, veškeré uzavíratelné nádoby tedy znovu používám a nepotřebuji je vyhazovat. Jediná skleněná lahvička, která jsem myslela, že půjde do kontejneru, své využití nakonec také dostala, a tak mi k recyklaci zbyla jen na poslední chvíli rozbitá sklenička.

Celková hmotnost skla, kterou za tento měsíc posíláme k recyklaci, je 208 g.

Sklo vyhazujeme opravdu jen nárazově, pokud něco rozbijeme (tedy po pravdě pokud něco rozbiju já) anebo se k nám dostane nějaká láhev o vína (které ale téměř nepijeme) nebo něčeho tvrdšího (a to už musí být párty, aby se u nás doma dopila).

Kovy

Tato kategorie je z mého pohledu nejvíc zbytečná. Namísto dvou kočiček už máme jen jednu, stále jí ale chceme dopřávat maso. Bohužel jsme se pořád nedostali k jiné formě krmení než ve formě granulí a konzerv, a tak jsme alespoň namísto dříve kupovaného tetrapaku, který je kvůli svému dvousložkovému složení těžce recyklovatelný (a považuji ho za jedno z největších omylů obalového průmyslu), koupili konzervy klasické, tedy ze železa. Konzervy vymýváme a nosíme do sběrného dvora k dalšímu zpracování. Bohužel je vymývání ale dost náročné a tuto formu krmení stále nepovažuji za nejvhodnější, i když je na první pohled jednoduchá.

Konzerv se nám za měsíc nasbíralo deset, k tomu navrch jedna plechovka od energického nápoje mého muže a trocha alobalu z čokolád.

Celková hmotnost kovů, které doneseme do sběrného dvora, je 534 g.

Směsný odpad

Tento měsíc se mi podařilo rozbít talíř, který se mi ale nepodařil slepit, bohužel jsem tedy musela zajít do kontejneru na směsný odpad s 732 g porcelánu. Dál jsme do směsného odpadu vyhodili výše zmíněný živočišný bioodpad o hmotnosti 1 192 g a rostlinný bioodpad, který by se v našem kompostu nerozložil, o hmotnosti 650 g.

Zbylý směsný odpad, který jsme tento měsíc shromáždili, se nám skutečně vejde do jedné skleničky a váží pouhých 12 g. Tvoří jej převážně zapalovač od mého muže, ale také dva použité uchošťoury (zásoba těch plastových nám drží už tři roky a ne a ne je dopotřebovat, protože je skoro nepotřebujeme), rozpárané části pytlíčků (nejsem si jistá složením a tak je na kompost raději nedávám), nějaké cedulky a popsané účtenky nebo odstřižek od semínek, která jsem zasazovala na zahrádce.

Do směsného odpadu jsme tedy skutečně vyhodili tento měsíc 2 586 g odpadu.

Navíc přidávám každý měsíc (ok, na rovinu, většinou je držím o něco déle) použité kontaktní čočky.

Celkový odpad v naší domácnosti

Pokud bychom netřídili důsledně jako třídíme, vyhodili bychom tento měsíc do směsného odpadu 14 129 g odpadu. Pokud bychom takhle žili každý měsíc, vyprodukujeme za jeden rok necelých 170 kg odpadu za celou naši tříčlennou domácnost, což je o něco více než polovina, než se uvádí na jednoho člověka (uvádí se 317 kg). Tedy ještě zjednodušeněji, na jednoho člena naší domácnosti připadá za rok 57 kg odpadu, což je pětina celorepublikového průměru.

Je třeba ale uvážit, že 10 391 g odpadu vlastně vůbec nevyhazujeme, jelikož kompostujeme, fakticky vyhazujeme pouze 3 738 g odpadu měsíčně, tedy 45 kg ročně. Na jednoho člena naší domácnosti tedy skutečně vychází pouhých 15 kg ročně.

Pokud by žili jako my všichni obyvatelé České republiky, vyprodukují za rok ne 3,3 miliónů tun odpadu, ale pouhých 157 836 tun odpadu, tedy o 3,1 miliónů tun odpadu méně! To už se mi zdá jako razantní rozdíl v číslech. A to máme ještě hromadu rezerv, na kterých plánuji pracovat.

Skladba našeho odpadu

Na grafu níže je jasně vidět, že největší složku našeho odpadu tvoří bioodpad, který nevyhazujeme, ale využíváme dál ve formě kompostu. Na druhém místě nejvíce produkujeme směsný odpad, v tuto chvíli ale hlavně díky biologickému odpadu živočišného původu, jedné skořápce mladého kokosu a jednoho rozbitého talíře. Kovů produkujeme více, než by bylo vhodné, zbylé složky odpadu jsou už procentuálně zanedbatelné.

Pro srovnání zde uvádím obrázek z článku o spalovnách, kde je uvedena přibližná skladba komunálního odpadu v ČR z roku 2014, a kde BRKO znamená biologicky rozložitelný komunální odpad:

Obr. 5 Přibližné složení směsného komunálního odpadu v ČR
Obr. 5 Přibližné složení směsného komunálního odpadu v ČR (2014) Zdroj: http://energetika.tzb-info.cz/nakladani-s-odpady/11897-spalovny-odpadu-odpad-jako-palivo

Co dál?

Vzhledem k tomu, že jeden měsíc je dost krátká doba na to, dělat rozsáhlé závěry, ráda bych v pozorování našeho odpadu pokračovala. Věřím, že s dalšími měsíci vyplave na povrch ještě více typů odpadů, než mě tento měsíc napadlo a než se nám v odpadcích objevily, a projeví se, na čem dále máme zapracovat.

V tuto chvíli vím, že než nám dojdou konzervy pro kočku, měli bychom přijít na nějaké vhodnější řešení jejího stravování, zatím jsem neměla odvahu se pouštět do větších akcí.

Na má bedra taky padá řešení biologického odpadu živočišného původu, už jsem několikrát přemýšlela, že se domluvím se sousedy, kteří mají psy, jestli mají zájem o kosti.

Některé neřesti naší domácnosti bohužel neodbourám, protože nejsou v mých rukách, nicméně myslím, že jsme se posunuli na hranici hřešení, která je relativně přijatelná a nemusím si tak z toho dělat velké vrásky.

A jako velice pozitivní vidím to, že kromě vynášení bioodpadu na kompost nemusíme lítat ke kontejnerům ani jednou měsíčně, protože zaplněný po okraj nemáme ani jeden kýbl. Snad jen ty plechovky odnesu, ať nám doma nestraší.

Napadá vás ještě nějaké vylepšení? Máte postřehy z vlastní domácnosti? Podělte se s nimi s námi!

8 thoughts to “Kolik odpadu produkuje zero waste domácnost?”

  1. Pro zajímavost postřeh z brněnské spalovny: plechovky není nutné čistit ani vymývat, jen je hodíte do směsného odpadu, projdou procesem spalování, kde se úplně vyčistí a SAKO je poté jako čistý kov prodá za vyšší cenu, než když je odnesete na sběrný dvůr. A navíc u toho nespotřebujete žádnou pitnou vodu. Dokonce zvládnou ze strusky vytáhnout i hliník (plechovka od nápoje po spálení vypadá jako malý šedý kamínek a přitom je to čistý hliník) a další nemagnetické kovy.

    1. Děkuji za informaci, to mě těší, že není nutné důkladně vymývat! Takže je lepší házet je do směsného? To by mě tedy nenapadlo.

      1. Tak já myslím, že záleží na tom, kam dál váš směsný odpad putuje. Jestli na skládku nebo do spalovny.
        Jinak mám za to, že konzervy se tak jako tak vymývat nemusí. My je dáme jen kočkám vylízat, kam se dostanou, a nemyté hodíme do kontejneru na kov.
        PS: jogurty tvarohy nejíte? A syn vyprodukuje jen jeden výkres měsíčně?

        1. Dobrý den, Miri,

          u nás do spalovny, ale to je irelevantní, vzhledem k tomu, že konzervy neshoří 😉 Já bych kočce konzervu vylízat nedala, aby se nepořezala (jako já, když jsem ji vymývala). Teď jen vypláchnu a odneseme do sběrného dvora.

          Jogurt jíme, ale málo, kupuji jednou za čas kilové balení ve vratném obalu. Tvarohy skoro nejíme, za loňský rok jsem tvaroh koupila tak 3x. Obecně mléčným výrobkům moc nedáváme, klasický mléčný průmysl podporovat opravdu nechci. Na papíry kreslíme, dokud to jde, takže jich víc na vyhození nebylo.

          Pěkný den!
          Martina

  2. Dnes jsem asi po 3 měsících vynášela směsný odpad, sice jsem to nevážila, ale okometricky tvoří 90 % všeho našeho směsného odpadu účtenky… (zbylých cca 8 % zametený prach a vlasy, 2 % jiné zbytky).
    Dnes už bohužel ani není řešením účtenku nechtít, protože ji stejně musí vytisknout (případně poslat na mail, s čímž jsem se ale setkala jen jednou a to přímo v bezodpoadovém obchodě, jinak ne). Takže i kdybych si ji v obchodě nevzala, tak to stejně bude odpad „na moje triko“. 😉 Ach jo.

    P.S.: Rozbité talířky a misky slepuju a dávám pod kytky, tam to nevadí, že už nejsou tak pěkné.

    1. Pozor, prodávající nemá povinnost účtenku tisknout, ale VYSTAVIT, což stačí pouze elektronicky. Ne každý systém ovšem nabízí možnost netisknout, případně poslat na e-mail. Já na svých pravidelných nákupech mám pouze dvě místa, kde se obejdeme bez účtenky (a to na tom jednom je ještě tak, že musím natrefit na správnou prodavačku), takže se nám taky kupí. Snažím se je využívat aspoň na sepsání nákupu či jídelníčku, než jdou úplně do koše, ale je to šílené, kolik toho je…
      Děkuji za tip. Já se rozbitý talíř snažila slepit, ale bohužel dost neúspěšně, jsem na tyhle práce levá 🙁 Byl to velký talíř, tak ten bych pod kytky nevyužila. Snažila jsem se ho aspoň nabídnout, ale nebyl zájem.

      1. Takže když stačí tu účtenku vystavit, tak mi ji nemusí vlastně ani předat (elektronicky nebo fyzicky)? Stačí, že ji pošlou do systému? Jestli jsem to pochopila správně, tak to je prima, to si zkusím víc říkat bez účtenek. 🙂 Díky za info!

        1. Předat ji „musí“, ale nemusí ji předat fyzicky, tj. stačí elektronicky. Musí dávám do uvozovek, protože samozřejmě u prodejců, kde už chodím pravidelně, ji třeba vyžaduji vyloženě netisknout a nechci ji 🙂

Napsat komentář

Close
%d blogerům se to líbí: