fbpx Skip to main content

Jak vést děti k minimalismu

“Mami, koupíš mi to?” Věta, kterou jistě slyšel snad každý rodič. Jak se ale rozhodnete – koupíte dítěti, co chce, aby bylo (momentálně) šťastné, anebo mu vysvětlíte, proč mu to nekoupíte, aby pochopilo podstatu štěstí?

Žijeme v době, kdy máme všechno. Dostatek vody, jídla, dostatek ošacení, střechu nad hlavou, většina rodin má své vlastní auto, počítač (ba i několik) a chytré telefony. Přesto jsme masírováni ze všech stran, co všechno nám ještě chybí. A nejvíce jsou masáže ve formě reklam cíleny na děti.

Všimli jste si někdy, jak jsou reklamy určené dětem vtíravé? Chytlavé melodie, barevné obrázky, samé štěstí a úsměv. To by bylo, aby se nechytly! A že se děti chytají. Nenechte se mýlit, reklama není jen ta, kterou vidíte v televizi. Reklama je všude. V časopisech, v lékárně, na ulici, když vám prodavači cpou pod nos balónky. Je těžké říct těm nevinným tvářičkám ne, obzvlášť, když spustí záplavu slziček, že to nutně potřebují, že?

Často si taky skrz své děti plníme své dávné dětské sny. Myslíme si, že děti chtějí přesně to, co jsme chtěli my (a nedostali jsme), a užíváme si pak hračky s nimi – někdy dokonce víc, než samotné děti. Kdysi toho tolik nebývalo a my máme pocit, že to dnes musíme dětem (a sobě) vynahradit. Skutečně musíme? Skutečně budou děti spokojené jen pokud budou mít vše, co chtějí?

Výzkumů o tom, jak mnoho hraček dětem škodí, už bylo nespočet. Jak ale prakticky na minimalismus u dětí?

Vyhnout se lákadlům

Nejjednodušším krokem, který můžete zavést hned, je vyhnout se reklamním lákadlům. Pokud sledujete s dětmi televizi, reklamy přeskakujte, vypínejte zvuk, přepněte kanál nebo vypněte televizi úplně (a nebo ji vůbec nepouštějte). Na Youtube zakažte reklamy (existují například doplňky pro prohlížeče, které vám reklamy zablokují), zakažte automatické přehrávání dalšího videa a koukejte na videa s dětmi. Nenoste si domů letáčky z hračkářství, ani před Vánoci. Zeptejte se dětí, co by chtěli, a pokud si na nic nevzpomenou, dejte prostor vlastní kreativitě.

O reklamách s dětmi ale mluvte. Vysvětlujte jim, jak funguje reklama, že nemusí být vždy pravdivá, naopak, že cílem reklamy, je prodat, nikoliv informovat. Obzvlášť u větších dětí, které třeba sledují youtubery, je třeba, aby se samy naučily rozlišit, co je reklama a co je jen vlastní hodnocení určitého produktu.

Do hračkářství nechoďte s dětmi. Zní to možná krutě, ale návštěva obchodu je totéž co prohlédnutí aktuálního katalogu a vytváří v dětech falešná přání. Když chcete zjistit, co děti chtějí, všímejte si, s čím si hrají doma, s čím u přátel, v mateřském centru nebo dětském koutku. Sami znáte své dítě nejlépe a víte, které činnosti ho nejvíc baví. Anebo se poptejte rodičů v okolí na užitečné tipy, ti vám na rozdíl od obchodu řeknou i praktické zkušenosti s hračkami.

Nebudete horší rodič, když dětem koupíte méně věcí. Naopak. Naučíte děti vážit si věcí, které dostanou. Z mé zkušenosti příliš mnoho dárků k nejrůznějším příležitostem vede k zahlcení a tomu, že dítě pak o hračky nakonec stejně nejeví zájem, vybere si jednu, dvě nejoblíbenější hračky a zbytek skončí ve skříni.

Umění říct ne

Říkat ne neumí mnoho z nás. Ať už je pro nás nekomfortní samotné odmítání, když jsme byli naučení vždycky poslouchat, anebo se prostě chceme vyhnout scéně, říct ne bývá těžké. Pochybujeme o hodnotách, chceme dítěti dopřát, nechceme být špatní rodiče, důvodů je mnoho. Jenže.

Dětem neprospějete tím, že jim dáte vše. Dětem mnohem víc prospějete tím, když jim vysvětlíte, proč jim vše nedáte.

Děti neumřou, když nedostanou balonek. Radost z balonku vyprchá v momentě, kdy plyn vyprchá a balonek klesne k zemi, nebo dokonce ještě dřív, když jej nešikovné ručičky upustí směrem k nebi (a pak spadne kdesi v přírodě, kde může ublížit zvířatům). Vlastně ještě dřív. V dnešní rychlé době často radost vyprchá v momentě, kdy danou věc dostanete. Pokud mají děti mnoho hraček a neustále dostávají nové věci, neumí se z nových věcí pořádně radovat.

Vysvětlujte dětem, proč danou věc nepotřebujete. To, že na začátku budou slzičky, se stát může, obzvlášť pokud byly děti zvyklé, že jim věci kupujete. Zamyslete se ale v prvé řadě nad tím, jestli je kupovaná věc pro děti potřebná – jestli je přínosná, jestli je něčemu naučí, nebo je to další krám do bytu? Zamyslete se, jestli věc použijete mnohokrát anebo ji koupíte jen pro moment radosti a vzápětí vyhodíte? Přemýšlejte, jestli ta věc dítěti skutečně udělá radost anebo to chce jen proto, že to vidí, že to má nějaký kamarád, atp.

Nelžete. Důvod, že to stojí hodně peněz, děti rychle prohlédnou, sami víte, že ne vždy to je pravda. Dobří obchodníci navíc moc rádi nabídnou slevu a pak už nemáte kam couvnout. Řekněte jim raději pravý důvod, proč to nekoupíte.

Když nám někdo nabízí balonek, můj syn sám odpovídá, že nechceme, že jich doma máme dost. Na co tedy kupovat další venku?

Navrhněte spoluúčast

Na internetu je nespočet videí, jak vyrobit už prakticky cokoliv. Pokud tedy vaše ratolest zrovna netouží po novém mobilu, který na koleni asi nespíchnete, zkuste navrhnout, že si (podobnou) věc vyrobíte společně doma. Dítě kromě kýžené věci dostane i váš čas, a věřte mi, z toho bude mít o dost větší zážitek a radost. I ty nejstarší děti jsou rádi, když se jim rodiče věnují, věřte mi (jen se u toho na jejich obličeje někdy nemůžete dívat).

Jestliže vyrábět nemůžete, zkuste spoluúčast i z druhé strany. Pokud dítě už dostává kapesné, snadno můžete navrhnout, že danou věc nekoupíte, ale může si ji koupit samo z kapesného (nebo zaplatit určitou část). Učíte tím děti přemýšlet o tom, zda danou věc skutečně potřebují nebo chtějí, protože vlastních peněz mají méně a musí se rozhodnout, kam je investovat.

Těšit se je taky fajn

K radosti z koupené věci předchází proces těšení. Pokud ho zkrátíme a dítěti dáme všechno v momentě, kdy chce, nebude umět v životě snést odmítnutí nebo frustraci. Nechte děti toužit a těšit se na to, co skutečně chtějí. Moment, kdy to pak dostanou, bude pro ně mnohem cennější, radost bude větší a daná věc jim dost pravděpodobně mnohem déle vydrží.

Někdy se dokonce může stát, že už v procesu touhy samy zjistí, že danou věc nepotřebují nebo nechtějí, takže když se jich po čase zeptáte, samy vám řeknou, že už touží po něčem jiném. A proč pořizovat něco, co není potřeba?

Jděte příkladem

Chcete, aby si děti vážily věcí, a sami si pořád kupujete něco nového, co pořádně nevyužíváte? Tudy cesta nepovede. Minimalismus musíte začít v prvé řadě sami u sebe. Děti moc rády kopírují nás rodiče a jako malá zrcadýlka opakují vše, co děláme.

Pokud si na každém výletě půjdeme pro párek, těžko dítěti vysvětlíme, že ono nedostane, že máme pro něj svačinu. Naučí se, že na výletě se kupují párky. Když si na výlet nachystáme svačinu, a dáme si něco jen v případě, že nám svačina nestačí (anebo máme velkou chuť), nebude u každého stánku po cestě pochtívat občerstvení. Podobně to funguje i u věcí.

A když dítě vidí, že se věci doma spravují, bude chtít rozbité hračky první opravit (znáte to, “tatínek opraví”).

Hodnota je mimo věci

Zní to jako klišé, ale dětem nejvíce dáte, když jim dáte společný čas. Co zkusit namísto okázalého dárku k narozeninám koupit drobnost a udělat dítěti den podle jeho představ? Donést mu snídani do postele, na oběd uvařit, co si bude přát, dělat jen to, co chce, nechat mu večerku, do kdy uzná za vhodné? Třeba vás pak k vašim narozeninám překvapí podobným dárkem – a řekněte, kdo by si nepřál od dětí snídani do postele?

Namísto dárečku, který koupíte po cestě z práce, se dítěti skutečně věnujte (anebo kupte třeba časopis, který si přečtete spolu). Vyhněte se tomu, že vás dítě bude vítat s větou: “Co pro mě máš?” Není radost z toho, že vidí vás, lepší, než když jen čeká na to, co mu přinesete?

Naučte se společně hledat hodnoty jinde. Namísto obchodů choďte do přírody, všímejte si broučků, ptáků, květin i stromů. Sbírejte spolu v létě lesní plody a ovoce, které potkáte na toulkách, upečte si z nich něco dobrého. Čím více budete venku, zjistíte, že na hraní s hračkami vlastně ani nezbývá čas.

Vybídněte děti k tomu, aby hračky samy vyřadily a poslaly dál. Třeba dětem, které nemají takové štěstí jako ony a nežijí v úplných rodinách, ale zoufale hledají svůj domov a žijí v azylových domech se svými maminkami. Seznam azylových domů u nás najdete na bezodpadové mapě.

Mluvte s dětmi o tom, že všechny děti nemůžou mít tolik hraček. Mluvte s dětmi o tom, co se s hračkami děje, když doslouží, jaký je z nich odpad.

Mluvte s nimi, vysvětlujte jim a buďte s nimi. I když možná ještě někdy slza ukápne, nic neusuší velké uplakané neštěstí tak, jako náruč milujícího rodiče.

Leave a Reply