Skip to main content

Jak vyzrát na nádobí ekologicky

V kuchyni je kromě pracovní desky se sporákem nejčastěji obsazené místo u dřezu na nádobí. Ať už vaříte nebo si jen sem tam ohřejete donesené jídlo, nádobí používáme všichni a je třeba ho po sobě také umýt – pevně věřím, že móda jednorázového nádobí v domácnostech k nám ještě nedorazila a ani nikdy nedorazí. Jak tedy na mytí nádobí, abychom vytvářeli co nejméně odpadu?

Když za nás pracuje stroj

Myčku na nádobí má v České republice zhruba třetina domácností a my jsme jednou z nich. Otázka, jestli jsou myčky ekologické, ještě stále nebyla plnohodnotně zodpovězena. Myčky při správném používání určitě šetří vodu a čas, při uvažování o tom, zda je myčka ekologická, ale musíme zohlednit i faktory, že na její výrobu byly potřeba mnohé zdroje a další budou potřeba na její likvidaci, až doslouží. 1, 2

Pokud již myčku doma máte, snažte se ji aspoň správně používat. Rychlé programy sice šetří čas, ale rozhodně nešetří vodou, ani energií – aby se nádobí umylo rychleji, je potřeba více energií na ohřev vody. Používejte tedy standardní programy nebo, pokud to vaše myčka umožňuje, cykly s názvem ECO – při nich se spotřebuje nejméně vody i energií. Nádobí před vkládáním do myčky u většiny novějších modelů není třeba oplachovat. Pokud máte nádobí hodně zanesené, opláchněte jej studenou vodou nebo na zbytky jídla použijte stěrku. Myčku rozhodně pouštějte pouze plnou. 3

Myčku nezapomínejte pravidelně čistit. Přírodní cesty nabízí tři varianty: čištění octem, kyselinou citrónovou nebo sodou. Nalijte hrnek octa nebo nasypte 110 g kyseliny citrónové na dno prázdné myčky a zapněte na nejdelší program (nebo přímo program čištění) a máte hotovo. V případě použití jedlé sody nasypte hrnek na spodní stranu prázdné myčky a nejprve nechte přes noc působit. Jedlá soda se dobře zbavuje nejrůznějších pachů a mastnoty. Ráno stačí spustit program na oplachování a je hotovo. Jak použít sodu a ocet (nebo kyselinu citrónovou) na úklid v domácnosti jsem psala tady.

Co dovnitř?

Jak zacházet s myčkou už víme. Jak co nejvíce bezodpadově plnit myčku? Návodů je vícero a dle mých zkušeností každému vyhovuje jiná metoda. Vždy záleží i na tvrdosti vody ve vašem bydlišti. Nebojte se tedy zkoušet, co vyhovuje vám a nenechte se odradit možným prvním neúspěchem.

Prášek nebo tablety

Mám pocit, že dnes už drtivá většina lidí používá do myčky tablety. Jsou jednoduché na použití, člověk nemusí hlídat žádné dávkování a balení je skladné. Klasické tablety do myčky často obsahují fosfáty, látky používané ke změkčování vody, které způsobují eutrofizaci vod (vzniká vodní květ a stojatá voda). Při hledání ekologických tablet do myčky ale často narazíte na problematickou položku: vysokou cenu. U tablet z přírodních zdrojů není výjimkou cena okolo 7 Kč za tabletu. Tablety také dost často bývají balené zvlášť v plastových obalech.

Z ekologických tablet můžeme zmínit tablety značek Klar, Sonett nebo Ecozone.

Kompromisem se zdály být tablety DM nature, které mají přijatelnou cenu 3 Kč za tabletu a navíc jsou baleny do fólie, která se při mytí rozpustí. Bohužel složení není tak přívětivé a i když se tváří ekologicky, obsahují fosfonáty, estery kyseliny fosfonové, které také obsahují fosfor a jsou tedy ekologicky závadné. 4

Lepším řešením než použít tablety je tedy používat ekologický prací prášek. Bez obalu je k sehnání např. v Jindřichově Hradci, pokud to ale máte daleko, je výhodné v případě spokojenosti zakoupit větší balení. Vhodné značky mohou být Bio-D, Sonett nebo Sodasan.

Můžete zkusit také domácí prášek. Ten vyjde bezpečně nejlevněji a víte, co v něm máte. Zde je recept na osvědčený domácí prášek pro tvrdou vodu:

  • 2,5 lžičky perkarbonátu sodného
  • 1 lžička kyseliny citronové

Je vhodné nemíchat předem, kyselina citrónová může ve vlhkém prostředí reagovat se sodou z perkarbonátu a mycí efekt je tím oslaben. Pro toto mytí je vhodný oplach leštidlem z 10% roztoku kyseliny citrónové.

Bezobalově můžete také získat prací gel do myčky od Yellow&Green v jedné ze stáčíren Tierra Verde. Pokud seženete gel do myčky na nádobí ke stáčení v obchodě, který je v bezodpadové mapě a nemá to poznačeno, dejte mi prosím vědět.

Leštidlo

Nejjednodušeji si leštidlo vyrobíte doma, a to jako 10% roztok kyseliny citrónové. Někdy se doporučuje jako leštidlo ocet, ale to používejte pouze v případě, nemáte-li jako prášek perkarbonát sodný, jinak vám vznikne kyselina peroctová, která je silnou žíravinou.

Sofistikovanější ekologické leštidlo seženete stáčené opět od Yellow&Green anebo balené od firem Bio-DSonett.

Sůl do myčky

Vzhledem k tomu, že sůl do myčky je obyčejný krystalický nejodovaný chlorid sodný a není na něm co vymýšlet, nakupuji ten nejlevnější, který najdu, ideálně v krabici z recyklovaného papíru.

Poctivá ruční práce

I když myčku doma máte, některé kousky stejně vyžadují ruční mytí. Jak mýt nádobí bez znečištění odpadních vod i trápení vlastních rukou? A jak nevyhazovat hromady houbiček?

Houbičky

Houbičky na nádobí byly v naší domácnosti běh na delší trať. Nejprve jsem zkoušela houbičku uháčkovat, což jsem zřejmě neudělala dobře, protože byla hodně hutná, neschla a tedy rychle zapáchala. Pak jsem zkoušela houbičku ze 100% recyklovaného materiálu, která byla ale příliš tvrdá a mylo se s ní fakt blbě – navíc vyprat jsem se ji bála a po použití by letěla zase do směsného koše. Pak jsem si myslela, že jsem vyhrála s pratelnou houbičkou z mikrovlákna E-cloth, jenže ta zase obsahuje mikroplasty. A tak jsem houbičky vzdala. E-cloth používám na mytí sklokeramické desky a umývá s ní nádobí můj manžel. Já myju s lufou.

Pokud byste háčkovaný pokus nevzdali, doporučuji háčkovat z juty nebo bavlněné příze a udělat alespoň dvě, které budete točit.

Lufa

Za mě nejgeniálnější a nejvíce bezodpadové řešení ručně-mycího procesu. Lufa je odrůda cukety, kterou si můžete vypěstovat na vlastní zahradě (skvělý návod najdete v jednom příspěvku na FB). Po usušení si ji nastříháte na malé kousky a pak s ní myjete nádobí. Až už je příliš nechutná, dáte jí další život v kompostu.

Pokud pěstovat z jakéhokoli důvodu nemůžete, mrkněte na bezodpadovou mapu, kde lufu prodávají (a v případě, že ji prodávají i jinde, se mi nebojte ozvat) nebo ji nakupte on-line.

Staré hadry

V některých domácnostech se myje hezky postaru, pomocí starých hadrů. Mi tahle možnost nikdy nešla, ale třeba vás to osloví a dáte nový život nějakým děravým či nevypratelným tričkům, ručníkům nebo jakýmkoliv materiálům, které vám k tomuto účelu přijdou vhod.

Kartáč

Kartáč je šikovná pomůcka, kterou jsem vždy používala na takové ty nejhnusnější kousky, na které se mi nechtělo sahat rukama 🙂 Měli jsme plastovou klasiku z Ikea za pár kaček. Dostala jsem ale nabídku otestovat kartáč z bukového dřeva firmy Redecker (tímto děkuji e-shopu NuSpring). Hlava je výměnná, takže když vám doslouží, můžete ji dokoupit zvlášť a použitou uložit ke spánku na kompost. Oproti plasťákovi je měkčí, takže někdy se musí přitlačit nebo pomoct důkladněji houbičkou (lufou), ale zvykla jsem si. Měkkost štětinek je naopak fajn v tom, že se přizpůsobí terénu. Používám jej nejčastěji na odmočené plechy anebo dna hrnců. Hlava zatím drží už přes půl roku v tak dobrém stavu, že jsem zatím neměla potřebu kupovat novou. Hlavice přežila i jedno umytí v myčce.

Není jar jako jar

Asi každý si snadno představíme Jar, doprovázející naše domácnosti po desetiletí. Dnes už ale existují i ekologičtější varianty a dokonce i stáčené. Já takhle kupuji bezobalově Sonett prostředek na nádobí a jsem spokojená, i když mi vyhovoval předtím i Ecover Zero, dostupný v běžných drogeriích (např. DM).

Do sucha

Poslední tečkou po umytí nádobí je jeho utření. My využíváme služeb odkapávače, který část práce udělá za nás, ale utěrky se taky točí ve velkém. Má zkušenost je, že ty nové, k zakoupení ve všech velkých řetězcích, pořádně nesají. Raději doporučuji se poptat po těch starých, které používají naši rodiče a prarodiče, které nepouští chlupy a dobře sají. Podívejte se po bazarech anebo prověřte menší české výrobce textilu. Utěrky by měly být z přírodního materiálu, můžete však dát přednost bio bavlně před klasickou, která je pěstovaná šetrněji k životnímu prostředí, nebo vybrat například utěrky lněné.

Jednorázu stop!

Jednorázové papírové utěrky v kuchyni nechceme! Nepotřebujeme je ani na utírání pracovní plochy (používáme pratelné hadry nebo utěrky z mikrovlákna), ani na odstraňování zbytků jídla (raději použijte stěrku), ani na zbavení se oleje ze smažení (vychladlý olej slívejte do sklenice nebo použité PET láhve od koupeného oleje a odneste do sběrného dvora). A pokud vás ty utěrky na jedno použití přece jen pořád lákají, doporučuji si (nechat) vyrobit tuhle pratelnou vychytávku:

Zdroje a inspirace

[1] Ekolist: Jsou myčky ekologické? Máme odpověď, kterou možná nechcete slyšet

[2] Ekoporadna: Je vzhledem k životnímu prostředí příznivější mytí nádobí ručně nebo v myčce?

[3] Ekolist: Tři ekotipy, jak správně používat myčku nádobí. A čtyři výjimky k tomu

[4] Ecover: Fosfonáty

 

Napsat komentář