Jak se žije bez odpadu se dvěma malými dětmi

Chvilka klidu. Okamžik, který posledních pět měsíců v mém životě je tak výjimečnou událostí, že když si sednu, přemýšlím, jestli zůstat sedět anebo honem rychle kmitat a dodělat vše, co potřebuju. Dnes je to pět měsíců, co jsou v naší domácnosti dvě děti. A že nám ji obrátily pořádně vzhůru nohama.

Když se do něčeho zakousnu, nerada se vzdávám. I když si myslím, že prohrávat ve hrách umím, v životě prohru neskousnu, a tak zatínám zuby a bojuju do posledního dechu. Někdy doslova, to, když moje tělo vypoví službu a začne stávkovat, že takhle teda ne.

Po narození našeho mladšího syna jsem musela znovu zhodnotit své priority. Najednou už chybí chvíle pro sebe, ty vždy vyplňuje druhé nespící dítě anebo touha po tom být na chvilku s partnerem. Těžko se hledá chvíle pro zastavení, zamyšlení, zhodnocení či plánování. A ta chvíle v mém dosavadním životě s minimem odpadu hrála docela velkou roli.

Mám pocit, že se nám život ještě více zjednodušil. Kupuji stále dokolečka ty stejné potraviny a nevymýšlím žádné extra recepty, jedu na volnoběh a vymýšlím ještě víc volnomyšlenkářsky než kdy jindy. Na koření není čas. Častokrát zapomenu namočit fazole nebo nakrmit kvásek na chleba, a tak rychle spěchám následující den do obchodu vyřešit vzniklou mezeru v jídelníčku, s cílem unavit cestou staršího syna, aby se notně prospal po obědě a já měla na chvíli zas jen jedno dítě.

Koloběh praní v souvislosti se zero waste konceptem nabírá šílených obrátek. Kromě stálého oblečení, které závratným tempem s přibývajícím počtem dětí narůstá a špiní se čím dál častěji, se obden perou plínky a ve volných chvílích strkám do pračky povlečení, hadry, houbičku na nádobí a pytlíčky na ovoce, zeleninu a pečivo. Pračka se u nás nezastaví, ta si za své místo na světě tvrdě bojuje. A známá, od které kupuji mýdlo na praní, nestíhá, že už ho znovu potřebuji.

Slow fashion využívám na maximum procent. Jsem tak zpomalená, že na nákup jakéhokoliv oblečení pro sebe nemám ani čas, ani místo na sobě na vyzkoušení, zda-li na mé pozměněné tělo něco padne. Mladší syn dědí po starším a koloběh se točí dál. Jen boty jsou k nesehnání a kupujeme nové, aspoň ty staré posíláme do dalších rukou.

Úklid se u nás smrskl na rychlé vyluxování nejzamořenějších oblastí a umytí sanitárních zařízení, když už není zbytí. Že jsem si měla vyměnit kartáček, už si říkám nejméně měsíc. Oholit nohy si zvládnu tak jednou za měsíc, aspoň má epilátor co epilovat. Inu, šetříme, co se dá – čistící prostředky, bambus, elektřinu… I naši čistotu. Sprcha obden už je přebytečný luxus.

Sem tam mi hlava praská ve švech a já si říkám, že bych měla trochu ubrat na tempu. Vždyť kolik žen kolem mě si chodí pro jídlo do jídelen, mají paní na úklid, frčí na jednorázu a sušičkách bez žehlení, nakupují přes internet na Rohlíku a různí lidé jim děti hlídají, aby měli rodiče třeba chvíli pro sebe. A já zas sedím zakousnutá ve svých plánech, že to prostě dám.

Že se nevzdám bezplenkovky, i když mi předpovídali, že s druhým vzdám i látkování.

Že nebudu dítě učit na dudlík, který bychom pak museli odnaučovat, a který mi v případě, kdy matka kojí, připadá zbytečný (- a – odpad).

Že bolest hlavy nepřebiju práškem, ale odpočinu si a dám si pozor, abych si příště odpočala dopředu.

Že budu psát seznamy dárků, které děti chtějí, aby se nekupovaly zbytečnosti.

Že si vyšetřím čas dát tomu čas a najdu hračky včas z druhé ruky.

Že budu i nadále nakupovat bez obalů, s minimem odpadu. Protože to chci učit i své děti a jít jim dobrým příkladem.

Že budu stále vařit, jak budu moct, a neustále se učit.

Že vytrvám u maximálně lokálních a sezónních čerstvých potravin.

Že si stále budeme dobroty péct a ne kupovat přeslazené náhražky plné chemie v plastu.

Že dáme dohromady na zahrádce aspoň pár kousků vlastní zeleniny.

Že nebudu zapomínat to naše zpropadené brčko, které všechny děti k pití nutně potřebují.

Že nebudu zapomínat krabičku, když jdeme do restaurace a koupíme synovi dospěláckou porci (protože dětská jídla pro děti téměř vždy nejsou).

Že budu mít vždy nachystanou svačinu nebo aspoň prázdnou krabičku, kam případně v nestíhačkách nakoupíme.

A že se z toho neposeru, když to náhodou nevyjde.