Skip to main content

Můj Týden bez odpadu 2018

Na první týden září připadal letos Týden bez odpadu, akce, kterou organizují holky z Czech zero waste. Původně jsem myslela, že se do akce zapojit nezvládnu, protože budeme na dovolenou. Osud tomu ale chtěl jinak a já měla týden víc než nabitý.

Neděle

Týden začínám po anglicku už nedělí, a to jako návštěvník Čejkovických bylinkových slavností v Sonnentoru. Firma je mi svou filosofií velice blízká a oceňuji, jak zodpovědně se staví k odpadové politice i to, jakým způsobem si vybírají bylinky z bio (a co nejvíce lokální) produkce. Po celou akci je tak zvýhodňován nákup kafe do vlastního hrnečku slevou 5 Kč (kterou nadšeně využívám ve stánku s vynikající levandulovou kávou), jednorázové kelímky jsou vyrobeny z rostlinného materiálu a jsou strojově kompostovány, tácky, na které se dávaly jídlo, byly tuším papírové (já je nevyužila, tak si je nevybavuji). Skutečného plastu jste za slavnost potkali skutečně málo.

Čejkovické bylinkové slavnosti

Na akci holky z Czech zero waste vytvořily Muzeum odpadu, kde mě velmi zaujala myšlenka, že se o odpadu budeme jednou dozvídat pouze z muzea (dočkáme se někdy?). Celá expozice byla sympaticky provedena – k prohlídce jste dostali k zapůjčení mobil s audiem, kde bylo vyprávěno o odpadu i prvních bezodpadových hnutích, vystavěné propriety bezobalového i klasického obalového života byly doplněny informačními texty. S holkama jsem se moc ráda znovu potkala a vyměnila si pár postřehů k péči o miminka 🙂

Domů jsme si odnesli pár bylinek do vlastního bylinkového čaje ve vlastní skleničce, plná bříška dobrotami z Rebia, pekárny Zemanky i místních buřtů, příjemné pocity z pár milých setkání, cenné informace o zdravé výživě od Margit Slimákové i zážitek z prohlídky Sonnentoru.

Na Čejkovice budeme rádi vzpomínat

Pondělí

V pondělí jsem odstartovala své celotýdenní setkávání s maminkami z Líšně, se kterými se obvykle setkáváme jednou za 14 dní. Událost byla veřejná, takže se sem tam k nám přidala nějaká nová tvář. Setkávání jsme začali povídáním o bezodpadové kosmetice v Rodinném centru Stonožka. Probrali jsme, jak o sebe pečovat bez odpadu, své zkušenosti s tvorbou domácí kosmetiky popsala Míša Halfar z Prostě mejdlo, která účastnicím donesla i nějaké vzorky na vyzkoušení (díky, Míšo!) a vysvětlila, že výroba domácí kosmetiky nemusí být nutně zero waste. Do řeči jsme se zabraly na tolik, že jsem zapomněla včas rozpustit máslo s olejem pro přípravu šlehaného bambuckého másla, a tak jsem holkám máslo našlehala až doma.

Jo, časový harmonogram, ten musím vypilovat na více frontách, čas mě honil celý týden a já dost často zakopávala a nechávala se předběhnout.

Počet (dospělých) účastníků: 6

Pondělní setkání s tématem kosmetika

Odpoledne jsme se přesunuli do prostor Naživo, kde jsme se sešly s (nastávajícími) maminkami, a povídaly si o životě bez odpadu s dětmi. Ať už o chutích a zero waste překážkách v těhotenství, nechtěných dárcích pro miminka i větší děti, nebo o nevhodné stravě od rodiny, nedostatku času na vaření a pečení a nedostatku bezobalového mlsání. Vyměnily jsme si zkušenosti s životem ve městě a životem na vesnici. Setkání bylo příjemné i pro mého (staršího) syna, který tam měl kamaráda a většinu času loupali kladívkem přítomné holčičky lískové ořechy rostoucí na stromu vedle prostor Naživo. Holt lokální stravování, ulov si a sežer.

A zas jeden fail v mé organizaci. Tahám s sebou PUL pytlíčky z Bambooliku pro účastnice a zapomenu je předat. Takže příště.

Počet (dospělých) účastníků: 6

Jedna zkušební a pak to vyfotím, až budou všichni sedět. Jasně.

Úterý

Úterý je nejvíce oddechový den z celého mého týdne. Původně jsem plánovala na odpoledne úklid v Líšni, domluva s Trash Hero Brno ale zkrachovala na mých e-mailech, které furt padají do spamu, a nakonec jsme se společně bohužel nedomluvili. Aspoň by krátký prostor na nabrání sil, které, jak se nakonec ukázalo, byly fakt potřeba.

Starší syn jde poprvé na ostro do školky, takže na dopoledním setkávání jsem jen s mladším. Setkali jsme se ve stanu, který sídlí pod Kotlankou v Líšeňské rokli, a udělali si malý SWAP oblečení. K mému příjemnému překvapení přišla i maminka mimo naši sociální bublinku, která má už odrostlejší děti a téma ji nadchlo natolik, že se rozhodla malé SWAPy v sousedních Vinohradech organizovat sama pomocí Facebookové skupinky.

Úterní téma je móda a oblečení. Zase se nové informace dozvídám i já, pár holek má vhled do problematiky i z jiných úhlů, takže se bavíme o kontejnerech na textil, jak to s nimi opravdu je, jak je to s některými rádoby dobročinnými výrobci, bavíme se o české produkci a o řetězcích. Zbytek nerozebraného oblečení rozebírám já a společně s holkami s kočárky přesouváme ke mně domů. O dva týdny později doputovalo do charitního bazaru Baltazar.

Počet (dospělých) účastníků: 9

Úterní setkání se SWAPem

Středa

Ve středu tahám do Rodinného centra Stonožka svůj šicí stroj a pár zbytků látek, které jsem doma posbírala. Budeme šít – tedy, přesněji řečeno, já budu šít 🙂 Povídáme si o nákupech, ať už bezobalovému nákupu potravin nebo o nových věcech celkově. Někdy se konverzace zvrhává a odbočujeme k dětem (jak fyzicky, tak slovně), ale pak se zase vracíme a témata se rozšiřují i na výrobu domácího jogurtu a další. Po chvíli povídání poučena z pondělního setkání usedám ke stroji a šiju zájemkyním pytlíčky, takže naštěstí stíháme všechno.

Počet (dospělých) účastníků: 6

Ve středu se šily pytlíčky

Po lehkém oddechnutí doma vyrážím do Řečkovic do Bambooliku. Čeká tam na mě sympatická paní, která mi ukazuje všechny zero waste produkty od Bambooliku, které v rámci Týdne bez odpadu zlevnili. S nadšením si hned na místě kupuji PUL pytlík na brčko (a příbory), využití bude mít. Mají pro mě nachystanou i slečnu na hlídání, ale můj syn se nakonec rozhodl, že nejvíc potřebuje maminku 🙂

Vytahuji nachystanou prezentaci a trochu mě zamrazí, když přijde na čas jen jedna paní. Chvilku povídám pro tři ženy, pak přijde ještě jedna maminka se synem. Nevím, jestli malou návštěvnost ovlivnilo, že celé povídání bylo streamováno online, anebo hrál roli ještě nějaký jiný faktor, příště musíme zřejmě víc zapracovat na propagaci. Snad povídání zanechalo v účastnicích aspoň nějaké nové informace.

Počet (dospělých) účastníků: 2 (+ 2)

Živé vysílání

Po povídání začíná moje honička, aneb další fail. Když se mi z Bambooliku ozvali, jestli bych nechtěla přijet, neuvědomila jsem si, že začíná školka, a naplánovala si takový čas, abych v pohodě přejela z Řečkovic do města. Cestu k Ochozu a zpátky do centra jsem započítanou neměla, takže jsem fičela, jak to jen šlo, bohužel autem. Stejně jsem to ale včas nestihla, a tak jsem celá vynervovaná běžela z blízkého placeného parkoviště k Naživo, kde čekalo neskutečné množství lidí a já byla rudá až na za… zádech.

Po počátečním zmatku jsme se všichni usadili na svá místa a já začala povídat. Rozhodla jsem se, že druhé dnešní povídání pojmu trochu jinak než s prezentací, a tak jsem vyprávěla o naší cestě, s milionem odboček k různým tématům. Všichni účastníci byli velice milí, doptávali se, aniž by mi rozhodili niť a doplňovali mě, když jsem přemýšlela, kam zamířit dál. Mé děti bohužel tak spolupracující nebyly, starší syn chtěl kakat, ale jen na záchodě doma, takže se na mě po dobu povídání vešel, zatímco mladší syn vylíval misky a hrníčky s vodou ze země, vymáchal si ve vodě zprasené bodyčko, které si předtím zvládl nevím o co roztrhnout. Volali jsme tatínkovi SOS a když si naše děti konečně vyzvedl, měla jsem pocit, že se lehce nadzvedla i úroveň povídání 🙂

Tahle beseda pro mě byla asi nejvíc, co jsem zatím zažila. Moc se mi líbila atmosféra, počet lidí byl takový, že jsem měla pocit, že to i někomu něco dá (a já v klidu zaplatím nájem) a padly i přínosné myšlenky pro mě. Na konci jsem rozdala nerozdané pytlíčky od Bambooliku a byla jsem ráda, že někteří z nich měli skutečně velkou radost.

Počet účastníků: 17

Říkám manželovi: „Vyfoť to tak, ať jsou tam vidět lidi.“ 🙂

Čtvrtek

Dopolední setkávání jsme zasvětili tématu potravin. Pokračovali jsme v tématice bezobalového nakupování, ale rozvinuli jsme hovor i do bezodpadového vaření a zpracování surovin na zimu. Praktickou částí setkání byla tvorba povoskovanému ubrousku. Jako správný střelec jsem s touto technikou neměla doposud žádnou zkušenost, takže jsem popadla žehličku, vosk a látky, poprosila jsem kamarádku o donesení pečícího papíru (který doma už nevedeme) a modlila jsem se, aby to vyšlo.

Na zítřek jsme připraveni! #tydenbezodpadu #redukujemeodpad #bezodpadu #zerowaste #voskovaneubrousky #diy #zapokustostoji

Voskovat začínáme hned zkraje setkání, ubrousky nalákaly lidi více, než jsem myslela, a na místo nahlášených pěti účastnic jich došlo 11. Když jsem viděla, s jakou rychlostí vosk mizí, lekla jsem se, aby zbylo na všechny. A taky že nezbylo.

V průběhu voskování jsem nedávala pozor a jedna z účastnic voskovala plátno přímo na podložce, kterou jsem udělala provizorně ze starého bavlněného prostěradla, tedy nevložila plátýnko mezi dva pečící papíry. Prostěradlo nasáklo hodně vosku a vosk tedy nezbyl na další plátna. Protože bylo prostěradlo voskováním už zničené, ale zároveň na něm bylo vosku docela dost, rozřezala jsem ho a udělala tak čtyři voskované ubrousky, které jsem rozdala holkám, na které se nedostalo. Příště poctivě zadávat instrukce a hlídat jako pes, píšu si!

Počet (dospělých) účastníků: 11

Našlapané čtvrteční voskovací setkání

Odpoledne bylo za spolupráce s Hnutí DUHA, které si pro Týden bez odpadu připravilo Tour de Bezobal, krátkou vycházku napříč různými bezobalovými obchody v Brně dle bezodpadové mapy, a benefiční večeři s diskusí v zero waste kavárně Třech ocáscích. K vycházce jsme se připojili až na samý závěr, říkala jsem si, že to už by bylo na moje kluky moc. Diskusi se mnou ale kluci vydrželi celou, takže jsem stihla pobrat nějaké nové poznatky o brněnské spalovně, ekologickém bydlení nebo veganství (aneb to faux paux, když ve veganské restauraci mluvíte o tom, jak chodíte pro šunku) a poznat Děvče u plotny.

Počet účastníků: 15+

Za fotografie díky Ester Dobiášové!

Pátek

V pátek na mě zřejmě dolehla únava z celého týdne a celé páteční dopoledne jsem prozvracela. Setkání s tématem úklid a praní jsme tedy odložili na jindy. Proležela jsem dopoledne a vehementně odpočívala, abych zvládla na večer zajet popovídat do Kohoutovic. Alespoň to nakonec naštěstí vyšlo a my poznali skvělou kavárnu Hejwi Café s vynikajícími zákusky (vzhledem k tomu, jak mizerně jsem se celý den cítila, jsem se rozhodla to risknout a dopřát si aspoň večer). Zakempili jsme na terase (doslova, já seděla s mladším synem na dece) a velmi příjemně jsme diskutovali a sdíleli.

Počet účastníků: 8

Poslední setkání

Poslední setkání považuji za velice milou tečku za celým týdnem a děkuji všem, kteří se nebáli přijít, debatovat, vyrábět, ptát se a odpovídat.

2 thoughts to “Můj Týden bez odpadu 2018”

Napsat komentář

Close