Letošní rok jsem se snažila zavést pro naše kluky novou tradici – aby se drak nejen pouštěl, ale také se vyrobil doma. Dodnes si totiž pamatuju, jak jsme draka kdysi vyráběli s taťkou a jak hrdě jsem si ho nesla, protože jsme si ho dělali sami.
Když jsem se dívala, co lidé pouští do oblak, viděla jsem samé plastové hračky, které na mě nepůsobily důvěryhodně ani co se týče výdrže, ani estetiky. Loni jsme taky jednoho takového měli, napadlo nás to bohužel na poslední chvíli. Věřím, že radost z draka ve vzduchu je veliká, ať je drak z čehokoli, ale mi tam něco chybělo (a navíc nám nevzlétl).
Letos jsme se do toho tedy pustili jinak. Tatínek se postaral o konstrukci, společně jsme všichni tři namalovali drakovi obličej a syn se nemůže dočkat, až ho půjdou s tatínkem vypustit do oblak.
Nejen, že jsme si u toho užili kopec srandy, náš tatínek si procvičil své konstruktérské schopnosti a umění s pilkou a syn se zas zamiloval do stříhání papíru, ale také jsme využili ke konstrukci samé přírodní materiály a nevytvořili svou zábavou zbytečný plastový odpad. Teď se jen modlím, aby ten drak skutečně vzlétnul 🙂