Skip to main content

Den osmdesátý šestý – DIY cukrová pasta

Už jsem párkrát psala, že ne vždycky se mi mé domácí pokusy vydařily. Jedním z těch nevydařených děl byl i pokus o cukrovou pastu.

Po pár měsících používání epilátoru jsem se rozpomněla, proč jsem jej vlastně přestala používat. Nebylo to kvůli bolesti, která s časem se snižuje – s ubývajícím počtem chloupků k vytrhání. Štvalo mě, že na rozdíl od klasického holení žiletkou nemám nikde „poznačeno“, kde už jsem zajela a kde ne (při použití pěny je to více než zřejmé), a hlavně – že oholení není hladké. Vždy mi zůstává pár chloupků, které jsou natolik krátké, že je epilátor nezvládne zachytit a vytrhnout. Z dálky to tolik zřejmé není, ale takový ten hladký pocit oholených nohou fakt chybí – nehledě na estetickou stránku věci při přiblížení se 

Zkusila jsem se tedy vrhnout na výrobu cukrové pasty, která má fungovat jako epilační vosk. S nadějí, že si své nohy na dovolenou oholím do hladka, a s vidinou, že hladké nohy několik dní vydrží bez nutnosti použití ostrého předmětu, jsem se vrhla do výroby dle postupu v knížce Domácnost bez odpadu.

Když se mi ta žhavá a relativně rychle tuhnoucí hmota v talíři příliš nezdála, dívala jsem se i po jiných návodech. Bohužel žádný postup, byť na videu vypadal sebevíc jednoduše, nevyústil v ten správný výsledek. I když jsem hnětala, co jsem mohla, z kuličky vždy vyšel jen tvrdý karamelový šutr. A to i přesto, že jsem ji opakovaně zahřívala a zkoušela to různými postupy.

A tak jsem zas vzala epilátor, zaúpěla nad pár chloupky a dokončila dílo obyčejnou žiletkou. Ideální řešení stále hledám.

Původní příspěvek zde:

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: