Skip to main content

Den dvacátý – z druhé ruky

Nosím s láskou, i když roste.
Když chceme minimalizovat odpad, je třeba z věcí vytěžovat maximum. Jak můj syn rostl, přecházeli jsme od elastického šátku k pevnému, od bambusového k „dece“ z čisté bavlny a nakonec jsme skončili u nosítka. Nejprve jsme si nosítko půjčili, ale už je nějakou dobu malé, a tak přišel čas na vlastní, takové, které vydrží víc než jen pár měsíců. Protože chci podpořit maximální využití věcí (a ušetřit nějakou tu korunu), nekupuji nosítko nové, ale z druhé ruky (a doufám, že až doslouží, půjde i do ruky třetí). A věřte mi, radost je úplně stejná jako by byla z nosítka nového 

Původní příspěvek zde:

Napsat komentář