Říká se, že jedinec nezmůže nic. Jenomže mnoho jedinců tvoří dohromady společnost a společnost už rozhoduje o tom, jakým směrem se bude ubírat.
Tento víkend jsem slavila narozeniny. Přes to, že vždy deklaruju, že největším dárkem je pro mě přítomnost zúčastněných, jsem dostala dárky, ze kterých jsem měla velkou radost a mé překvapení bylo opravdu upřímné.
Ti, kteří mě obdarovali, totiž respektovali mou volbu, a zamýšleli se nejen nad balením dárků (které bylo buď žádné nebo recyklované), ale i nad dárky samotnými. A tak mi obrovskou radost udělaly po domácku vyrobené nudle, ořechy ve stylových látkových pytlíčkách, ponožky pletené babičkami ze starých svetrů i termoplechovka na cesty.
A mé přemýšlení nad odpadem se posunulo zas o kousek dál za hranice naší domácnosti, když navíc měli příležitost vidět, jak funguje domácnost naše.
Je těžké změnit názor ostatních. Je těžké vystoupit ze své komfortní zóny a udělat věci jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Ale každý hlas se počítá. A i když někdy ten počet hlasů nestačí, je důležité si za ním stát.
Ono totiž za každou změnou názoru vždy nejlépe stojí příklad. Nejlépe ten osobní. A on si vždycky někdo další všimne.