fbpx Skip to main content

Dítě bez odpadu

Když jsem byla těhotná, věděla jsem, že některé věci budou samozřejmostí, takže látkové plínky byly jednou z prvních pořízených věcí o výbavičky. O spoustě věcí jsem ale neměla nejmenší tušení anebo jsem vychytávky zjistila až časem. A jelikož věřím, že jedna špatná zkušenost je víc než dost, ráda bych vám ukázala, jak se dá redukovat odpad i u toho nejmenšího dítěte.

Potrava

Kojte, pokud můžete, dokud můžete. Může se to zdát jako klišé, ale bohužel jsem se setkala s mnoho situacemi, kdy ženy přestaly kojit, aniž by musely (a ani o tom nevěděly). Samozřejmě jsou případy, kdy to nejde, ale než vzdáte poslední pokus, zkuste kontaktovat nějakou laktační poradkyni a ověřte si, že nejste obětí mýtů o kojení, jako jsou třeba:

  • Hladové mléko (kojíš moc často, nestačí mu to)
  • Málo mléka (vždyť ti pořád řve, určitě má hlad)
  • Odstříkám jen trochu mléka (inu, není sání jako sání)
  • Špatná prsa (moc velká, moc malá)
  • Špatné bradavky (bez kloboučků to nedáš)
  • Nemůžu kojit častěji než jednou za 3 hodiny
  • Pokud budu kojit déle než půl roku (rok, dva), dítě si na to zvykne a už nepřestane
  • Dudlík ničemu nevadí (vždyť nemůže dudlat jen prso)
  • Lahvička ničemu neuškodí (vždyť chci chodit mezi lidi)

Spoustě žen při kojení teče mléko. Než používat jednorázové vložky do podprsenky, pořiďte (anebo ušijte) si raději ty látkové. Já je prala společně s plenkami na 60, takže jich nebylo třeba mnoho.

Za mě byl zbytečný i kojící polštář, který jsem využívala spíš jako zábranu, aby mi dítě nespadlo z postele, anebo jako podpěrku při sezení. Znám ale ženy, které kojily dlouhodobě pouze s kojícím polštářem, takže je na zvážení, co bude vyhovovat vám. Osobně bych si jej případně zkusila půjčit od nějaké kamarádky či mateřského centra na první týdny k ozkoušení. Na noc jsem nepoužívala žádnou speciální kojící košilku, ale obyčejnou noční košili, která se dala rozepnout, nebo tričkový vršek od pyžama, který jsem si jednodušše vyhrnula.

Nekupujte dopředu (a často zbytečně) odsávačku na mléko, lahvičky, sterilizátory. Pokud je skutečně budete potřebovat, můžete si je půjčit v některém z mateřských center, anebo je pak rovnou zakoupit. Je dobré se ale podívat, že existují i alternativní způsoby krmení mateřským mlékem.

Příkrmy řešte, až má dítě samo zájem o jídlo. Než kupovat milion lahviček, dělejte raději domácí stravu z kvalitního ovoce a zeleniny. Pokud se vám nechce mixovat (a) nebo chcete dítě s jídlem seznamovat nenásilně, postupně, dle jeho vlastního tempa, koukněte se na metodu BLW (Baby Led Weaning). Ovoce a zeleninu můžete nakupovat v bedýnkách anebo kupujte kvalitní ovoce a zeleninu kdekoli do vlastních pytlíčků.

Vylučování

O ekologičnosti jednorázových plenek myslím není třeba ani psát, je každému jasné, že spotřeba plenek za život dítěte je obrovská, jak jsem ostatně už psala. Pokud chcete životnímu prostředí odlehčit, zvolte plenky látkové. Dnes je na trhu celá řada možností, z čeho vybírat. Nejen, že je třeba vybrat, do čeho bude dítě vylučovat (čtvercové plenky, kalhotové plenky), ale také je třeba vybrat vhodné separační vložky a svrchní kalhotky.

Jak vybrat vhodné látkové pleny se můžete podívat třeba zde. Co se týče svrchních kalhotek, často se používají fleecové nebo PUL kalhotky s fleecem na okraji. Byla jsem překvapená, kolik odpadu fleece vytváří při každém praní. U dalšího dítěte bych se raději poohlédla po vlněných svrchních kalhotkách, které se mi se synem výborně osvědčily na noční spaní. V PUL kalhotkách měl za noc zapařený zadeček, ve vlňácích vše krásně dýchalo. Bohužel jsem se jich (zcela zbytečně) dost bála kvůli nutnému šetrnému praní a potřebě používat lanolin (často mi u syna protékalo kakání až na svrchňáky).

Naše první použití látkové plenky ve třech týdnech

Pro mě nezbytnou součástí vylučování malého dítěte je i bezplenková komunikační metoda. Tato metoda možná překvapivě často nešetří plenky, protože rodiče naopak vnímají i každé ucvrknutí na látkové pleně a okamžitě dítě přebalují do sucha, když jim ale signály (či časování) vychází, je spotřeba plen o dost nižší a může vést i k relativně brzkému úplnému odložení plen (v závislosti na povaze dítěte). Jako největší výhodu bezplenkování považuji kromě přirozené hygieny dítěte i odpadnutí povinnosti řešit pokakanou plenku (v případě látek tedy otravné předepírání plenky) a čištění zadečku špinavého až na půdu. K bezplenkování stačí jakákoliv dostatečně velká miska, praktické na cesty jsou ty s uzávěrem.

Namísto přebalovacího pultu jsme si vystačili jen s přebalovací podložkou na desce ze starého stolu, jakmile se mi ale syn začal přetáčet, přebalovala jsem většinou na zemi. Na přebalování mimo domov se hodí cestovní přebalovací podložka, za mě ideální s jednou stranou z PUL zátěru, a pytlík na pleny, také z nepromokavého PUL – já ocenila dvoukapsový pytlík, kde jsem do přední kapsy dávala vždy suché pleny a staré separační vložky na zadeček a do zadní, větší, kapsy pak plenky mokré.

Spánek

Tady mě někteří možná sežerou, ale není nutné hned kupovat postýlku. Společný spánek v jedné posteli s rodiči přináší mnoho výhod. Jednou z nich je i odpadající nutnost pořizovat monitor dechu. Pokud ale cítíte, že byste ve své posteli měli pro tři lidi (a více) málo místa, je možné přisunout k manželské posteli buď další postel anebo právě dětskou postýlku bez bočnice.

s postýlkou se totiž váže další řada zbytečností, které jsou dle všech možných výbaviček potřeba. Při spaní ve společné posteli nemusíte kupovat speciální matraci, bočnice do postýlky, povlečení, prostěradla, spací pytle, zavinovačky, monitor dechu či dudlík. Veškeré teplo obstará máma, monitor dechu je nejlepší právě ten mateřský a dudlík, to bývá kapitola sama o sobě, v noci je pro dítě nejpřirozenější potřebou sát matčino prso.

Co jsem naopak z moderních technologií ocenila, byla dětská chůvička. Nekupovali jsme žádné další přístroje, ale zaplatili jsme si aplikaci na naše iPhony a iPad, a s velkou mírou jí využíváme na cestách, když se večer jdeme bavit s přáteli. Jediná nevýhoda tohoto jinak praktického řešení jsou místa s nízkým signálem a bez připojení k internetu.

Ošacení

Neméně podstatnou záležitostí u malého dítěte je samozřejmě šatník. Měla jsem ohromné štěstí, že mám skvělou kamarádku s ne o moc starším synem, která se podělila o veškeré synovo oblečení, nemusela jsem tedy dokupovat takřka nic. Pokud máte v okolí někoho, kdo má o pár let starší děti, zeptejte se, jestli mu nezbyly nějaké kousky, které by vám mohl darovat anebo se domluvte na vzájemné půjčce s kamarádkami, které ještě děti plánují – až budou mít kamarádky další dítě, přihodíte k jejím věcem oblečení, které se objevilo u vás.

Pokud v okolí nikoho s oblečením po dětech nemáte, nezbývá než nějaké pořídit. Příbuzenstvo i kamarádi jsou často nekonečným zásobníkem kupovaného nového oblečení, které můžete využít na formálnější události. Oblečení běžné denní spotřeby se vyplatí kupovat v dětských bazarech. Věci po miminkách většinou nebývají obnošené (miminka je nosí sotva pár týdnů), takže vypadají stále pěkně, a nemusí vás tolik mrzet, když na nich skončí kousek milované dýně (či jiné barevné zeleniny, která občas fakt vyprat nejde). Já osobně využívala co nejvíc bryndáky, abychom vše poničili co nejméně.

Nové (např. funkční) věci je vhodné kupovat o pár čísel větší, ať mrňousovi nějaký čas vydrží a není to jen investice na pár týdnů.

Praní

Plenky i oblečení je nejjednodušší a nejvhodnější prát v domácím prášku z kokosového mýdla a sody na praní (případně perkarbonátu sodného a TAED pro vybělení prádla). Na plenky jsem si vyráběla mýdlový sliz, který kromě životního prostředí šetřil i náklady na časté praní. Vždy dělám pouze malou várku – 35 g mýdla, 35 g sody a 2 l vody, které si naliju do láhve od staré aviváže. Pro naše praní chci vyzkoušet i práškovou verzi. Namísto aviváže používám octový roztok – 1:1 dávkování ocet a voda a k tomu pár kapek éterického oleje dle vlastního výběru (já se zhlédla v citrónu).

Příprava pracího slizu

Hygiena

Mám pocit, že s kosmetikou pro děti jako by se roztrhl pytel. Dítě ještě nevylezlo na svět a vy už dostáváte kosmetické balíčky se vzorečky, na předporodním kurzu slýcháte rady a tipy, v čem miminko koupat, čím mu potřít zadeček…

Bod č. 1 je odmítnout veškeré balíčky zdarma. Jsou v nich nesmyslně zbytečně balená malá balení většinou ne příliš přírodních produktů, které pro vaše dítě stejně nejsou vhodné.

K ošetření pupíku jsme zvolili levandulový éterický olej, který má mnohočetné využití dále v kosmetice či na provonění prádla při přidání do aviváže.

Ke koupání jsme podědili koupací kyblík, který je za mě praktičtější než vanička nejen proto, že je v něm dítě v přirozené poloze a celé ponořené do vody, ale také vodu oproti vaničce (a později napouštění celé vany) šetří. Při mytí jsem do vody kapala pouze pár kapek mandlového oleje. Stáčený ho asi neseženete, ale dá se sehnat ve skle. Na špinavý zadeček je vhodné neparfémované čisté olivové mýdlo. Teploměr do vody bych už znova nepořizovala a vystačila bych si s loktem, ale u prvního dítěte jsem si chtěla být jistá, že je voda fakt akorát.

O nutnosti používání vatových tyčinek se vedou různé diskuse. Pokud je rádi používáte a chcete je používat i u miminka, pořiďte alespoň kompostovatelnou verzi.

Pokud je dítě opruzené, je vhodné použít zinkovou mast, např. od Weledy. Bezobalovou variantu si zřejmě můžete vyrobit jen sami:

Složení:
zink oxid prášek čistý (seženete v lékárně, nechte si odvážit do kelímku cca 30 – 50 g, jde o desetikorunové položky)
vhodný olej (jojoba, mandlový, meruňkový), který vyhovuje pleti miminka nebo vaší (lze smíchat i s bambuckým máslem, případně i Ghí máslem, nebo vepřovým sádlem)

Postup:
Udělejte si nejprve zkušební várku do malého kelímku nebo skleničky (lékárenské sterilní kelímky na masti vám také prodají v každé lékárně). Použijte např. čajovou lžičku zink oxid prášku a postupně do ní přimíchávejte olej nebo změklé máslo až do požadované konzistence. Kdo chce mít mast více tekutou, přidá více oleje. Tužší mazlavější mast je lépe dělat z másel, nebo dát více prášku a méně oleje. Pokud nesnesete mastný základ, můžete zinkový prášek použít tak, že na navlčenou pokožku (lze použít i hydrolát, nebo potřít bylinkovým odvarem) poťupkáte samotný prášek na postiženou oblast. Pokud smícháte zinkovku přímo s bylinkovým odvarem či destilkou, vznikne hodně vysušující směs, kterou je třeba mít v lednici a spotřebovat v řádech dnů. s oleji se mast kazit nebude, je bezvodná, pokud je v masti voda a je takto bez konzervantu, její trvanlivost je vždy omezená. v zinkovce z lékárny jsou non nano částiče, což je u masti žádoucí, zinek by se neměl pak výrazně vstřebávat kůží. Poměry surovin se mohou mírně lišit v závislosti na požadované konzistenci, vychází to zhruba 30g zinku na 70g másel a olejů.

Vlhčené ubrousky nepoužívejte, je to zbytečná chemie a zbytečný odpad. Pokud má dítě špinavý zadeček, je nejlepší vzít ho pod vodu (případně s mýdlem). Pokud chcete mít jistotu na cestách, nejlepší variantou jsou ubrousky látkové (já jsem používala bambusové ubrousky), ale v nouzi se dají použít i bambusové nebo viskózové jednorázové ubrousky. Já jsem recyklovala seprané a potrhané celulózové separační vložky z pouze počůraných plen, ale často slyším, že maminky kupují Perlan. K ubrouskům jsem používala Medvídka, ale olejovou směs na ubrousky si můžete také vyrobit sami.

Doprava

Tuto sekci jsem nazvala dopravou, jelikož se předem často předpokládá, že se dítě bude pohybovat v pojízdném vozidle. 🙂 Nicméně kočárek není jediná možnost.

Z bezodpadového hlediska je zřejmé, že je lepší koupit kočárek z druhé ruky. Nový ztrácí hodnotu poměrně rychle, podobně jako auto, a materiálu na výrobu nového kočárku není málo. Z ekologického, antropologického, ekonomického a vůbec všech možných dalších hledisek se mi jeví šátek (nosítko), který na hodnotě neztrácí, naopak se zanošením hodnotu získává a z druhé ruky (a třetí, čtvrté) není k rozeznání od nového. Šátky a nosítka se rovněž dají často půjčovat v mateřských a rodinných centrech. O dalších výhodách nošení se rozepisovat nebudu, to už si přečtěte nebo vyzkoušejte sami. 🙂

Šátek na nošení dětí

Se šátkem ubývají položky jako je fusak, deka, další vrstvy zimního oblečení pro dítě, rukávníky ke kočárku, kabelky, a naopak přibývá vsadka do bundy, nosící kapsa či celá nosící bunda.

Osobně jsem při cestování na delší vzdálenost preferovala městskou dopravu a vlak před autem už jen z toho prostého důvodu, že v autě syn plakal. Ve vlaku či MHD je větší prostor k pohybu, dítě je možné mít neustále u sebe (v šátku či nosítku) a nemusí být samo na dlouhou vzdálenost v autosedačce.

Hračky

Hračky pro nejmenší jsou většinou stejně jako oblečení využívané poměrně krátkou dobu, takže je lze posílat mezi sebou s více maminkami. U nás každá návštěva vždy přinesla něco nového, takže nebylo třeba kupovat vůbec nic. Ostatně s postupem času syna zajímaly snad všechny věci kromě hraček. 🙂

Ostatní potřeby

Pro mě nepříjemnou záležitostí je odsávačka na hleny. Tu jsme také podědili, ale já jí prostě nebyla schopná používat, takže jsme rýmu řešili „smrkáním do vody“ (v podstatě se smrká do namočených rukou a ruce se hned smyjí). Při kontaktu s vodou vždy nudle z nosu pěkně povolily a ani při větší rýmě odsávačka nebyla potřeba (ale pravdou je, že ji měl nejdříve v půl roce). Tento způsob používáme dodnes, pokud má syn nějaký větší kousek v nose, voda mu pěkně pomůže ven.

Leave a Reply